Karpaty v blátě a mlze

Ukrajinské hory zahalené v mlze, všude bláto a rozbředlý sníh, rozbité státní silnice a cesty do hor na hranici sjízdnosti pro stařičké ARO. Bohužel počasí vyjadřovalo nálady na Ukrajině přesně - beznaděj země vzdalující se od Evropy, zahalené v mlze a lidí brodících se v blátě.

Záchranáři Horské služby České republiky se vydali již po třetí spolu s kolegy z Karpatského turistického spolku školit ukrajinské záchranáře, mezi kterými máme velmi dobré kamarády, ale i novou generaci freriderů, skialpinistů a horských průvodců, kteří se velmi zajímají o lavinovou prevenci, záchranu v lavině, první pomoc při úrazu.

Na základě našich doporučení postupně nakupují lavinovou výbavu a čile s námi komunikují a vyměňují si zkušenosti. Na rozdíl od státních záchranářů si uvědomují aktivní přístup při záchraně a nutnost dodržování pravidel bezpečného pohybu v horách.

V roce 2009 bylo setkání našich záchranářů z HS ČR Krkonoše s ukrajinskými "ratovnikami" doslova informativní. V roce 2012 díky malému grantu Mezinárodního Visegradského fondu začaly první školení v terénu a neveřejné zveřejňování lavinových výstrah. Odborným partnerem projektu se stala Horská služba ČR a GOPR Bieszczady.

Díky našim cestám se podařilo doslova objevit dvě sněho-lavinové stanice z dob Sovětského svazu, které stále měří parametry sněhu a meteorologické údaje každé tři hodiny odesílají do centrály. Nikdo však od rozpadu SSSR tyto údaje nevyužíval a díky projektu jsme tak opět obnovili most mezi meteorology ("sněholavinčiky") a záchranou vyhledávací službou ("pošukovo - rjatuvalnojčastynou").

Bohužel se změnou vládnoucí garnitury na Ukrajině spolupráce nově dosazovaných náčelníků z řad armády s našimi specialisty ochládala. Chaotická reforma záchranných složek, nově začleněných od začátku roku 2013 pod ministerstvo obrany, pod požární ochranu, dveře pro spolupráci s Evropou zabouchla zcela.

Tento rok jsme se vypravili na Ukrajinu znovu, na žádost mladé generace horských vůdců a skialpinistů z Asociace turistů z Tarnopolu, kteří akci v rámci malého grantu Mezinárodního Visegradského fondu organizovali (http://www.pohid.te.ua).

Z Krkonoš se vypravili na cestu do Karpat náčelník HS ČR Krkonoše Adolf Klepš a specialista na laviny Pavel Cingr. Ze všech koutů západní Ukrajiny se sjelo do horské chaty Perelisok, na hřebeni Svidovce ve výšce 1 240 m, 15 zájemců o školení.

Přestože by se mohly proškolit tři takovéto skupiny, kurzu se účastnilo z důvodů omezené kapacity 15 vybraných instruktorů skitouringu, kteří dále budou předávat nabyté zkušenosti účastníkům zimních pochodů.

Jak již vývoj na Ukrajině napovídal týden před odjezdem, bylo problematické pozvat na akci profesionální záchranáře ze Zakarpatí, kteří dostali přímo zákaz od nového náčelníka účastnit se školení a kurzů. Důvodem byl výnos prezidenta Janukoviče ze 16. ledna o spolupráci s neziskovými organizacemi z EU a USA, které budou považovány na Ukrajině za agenty západu, tento a další zákony omezující svobodu shromažďování a činnosti nevládních organizací vyhnal do ulic další demokraticky smýšlející obyvatele.

Záchranáři nedostali povolení k účasti na kurzech na horské chatě Perelisok, v pohoří Svidovec, i z vojenských důvodů - každým dnem se očekávalo vyhlášení výjimečného stavu a se záchranáři, nové začleněnými pod velení armády, se počítalo s nasazením v Kyjevě proti demonstrantům.

Na školení se vydala jen hrstka statečných ukrajinských záchranářů, dva z nich přišli na den navštívit pouze své české kolegy neoficiálně, tři záchranáři z Verchoviny se zúčastnili i přes toto nařízení "shora" na vlastní pěst, ve svém volnu a na své náklady.

Samostatnou skupinku zájemců tvořili meteorologové ze sněho-lavinové stanice Požežeska (1 450 m), kteří se pravidelně v rámci monitorování lavin pohybují v lavinových katastrech a nemají základní lavinové vybavení a znalosti záchrany v lavině.

Do oblasti Rachova, nejvýchodnější části Zakarpatí, jsme dorazili po rozbitých cestách až v sobotu za tmy (cesta z Prahy trvala téměř 20 hodin - vlakem do Košic, busem do Sobraců a pak expedičním AREm240). Na 6 kilometrů vzdálenou chatu Perelisok se z doliny Tisy vydávají po blátivé lesní cestě dva letité stroje - Praga V3S ukrajinského chataře Tarase, se skútrem buran a dvěmi desítkami zájemců o školení na korbě, za nimi naši záchranáři v rumunském ARO240.

Vétřieska na několikátý pokus zdolává hřeben okolo 1 300 m, který je pokrytý těžkým mokrým sněhem, ARO zapadá v rozbředlém sněhu asi ve výšce 1 100 m. Skútr buran vydávající se saněmi naproti k Aru zapadá do mokrého sněhu a tak zbytek trasy stoupáme a vynášíme s ukrajinskými kamarády potřebný materiál k chatě. Je půlnoc a začíná pršet...

Ranní seminář za rachotu dieselagregátu zahajuje Pavel Cingr a Aleš Kučera na téma laviny - faktory vzniku a představením lavinové výbavy. Naštěstí na hřebeni Svidovce se nachází i přes noční déšť okolo 30 cm sněhu a počasí připomíná alespoň trochu zimu.

Po obědě se vydávají dvě skupiny do terénu na praktické ukázky - Adolf Klepš a Karolina Kiwior z GOPR Bieszczady ukazují testy stability sněhu, sněhové profily, sondování a záchranu v lavině. Druhou skupinu vede Pavel Cingr, témata jsou zaměřená na práci s lavinovými vyhledávači a na otázky spojené s ošetřením obětí v lavině a transport raněného z hor.

Odpolední témata se svitu dataprojektoru a ohně z krbu, v improvizovaném horském konferenčním sále, se točí okolo kamarádské pomoci při lavinovém neštěstí, lékařské pomoci raněného v horách v odlehlých oblastech. Na závěr záchranáři z Čech a Polska představili 5stupňovou mezinárodní stupnici lavinového nebezpečí, uvedli formu veřejného prezentování výstrah na internetových stránkách a význam symbolů.

Skialpinisté z Ukrajiny mají zájem o aktivní záchranu v terénu s ohledem na odlehlost hor a nedostupnost pomoci v případě lavinového neštěstí nebo úrazu. Od loňského roku nakupují ukrajinští skialpinisté lavinovou výbavu a aktivně se zajímají se o svoji bezpečnost při pohybu v horách. Na rozdíl od státních záchranářů si uvědomují aktivní přístup při záchraně a nutnost dodržování pravidel bezpečného pohybu v horách.

Večerní debaty se netočili jen o lyžování, lavinách a horách, ale stále více se vedly vzrušené diskuze nad houstnoucí situací v Kyjevě, kde začaly násilné protesty a objevili se první oběti demonstrací. Ukrajinští účastníci kurzu odjíždějí ze školení přímo na demonstrace v Kyjevě, podpořit boj za demokracii proti banditismu vládních představitelů.

V pondělí dopoledne všichni účastníci a naši záchranáři nasedají na korbu Pragy V3S a tento vojenský speciál se škrábe na zasněžený hřeben nad chatou, třísetmetrový úsek probojovává metr po metru v těžkém, mokrém sněhu dobrých dvacet minut. A pak již po strmé cestě klesá kolem salaší na polonině Dovžina do údolí Tisy, do Bylinu.

Po vytažení zapadlého ARA, stojícího beznadějně uprostřed rozbahněné cesty, se účastníci rozloučili s českou a polskou částí výpravy, která se vydala do druhého největšího lyžařského areálu na Ukrajině - na Dragobrat (1 350 - 1 700 m) na setkání s místními záchranáři a předala jim lavinové tabule a náhradní skialpové pásy, dar Šimona z Namche.

Po rozbité horské cestě, připomínající cesty v Afganistánu nebo na Kavkaze, se z doliny Tisy do 9 km vzdáleného Dragobratu vydává každou sezonu desetitisíce hostů. Dnes je na Dragobratě na černo vybudováno většina z 65 hotelů s celkovou kapacitou 2 500 lůžek!

Celý areál, který má ohromný potenciál, má však i černou kaňku na své jedinečnosti - vysokohorském a freeridovém charakteru - neexistující kanalizaci, natož čističku odpadů a čtyři nespolupracující majitele vleků, což v podstatě neumožňuje jakýkoli rozvoj areálu. O šílené úzké horské silnici, vedoucím kaňonem říčky Svidovec na hranici sjízdnosti pro naše ARO ani nemluvě…

Poslední zastávkou byla sněho-lavinová stanice Požežeska, za hřebenem Karpat v Ivano-Frankovské oblasti. Přestože to je kousek do Zaroslaku - turistické základny pod Hoverlou z východní strany, výchozího místa na meteostanici, objet hory trvá zase tři hodiny po rozbitých cestách.

Prostor a čas v Ukrajině má zcela jiné dimenze než ve střední Evropě. Na hranicích oblastí (Zakarpatské a Ivano-Frankovské) nás kontroluje na "blokpostu" pod Jablonickým průsmykem silniční milice DAI a zajímají se, zda jedeme do Kyjeva a nemáme náhodou zbraně. Červené bundy, auto napěchované batohy a lyžemi je uklidňuje a míříme stále na východ - za Karpaty.

Opět mlha, předpověď počasí nedává šanci na nějakou změnu ani další dny, alespoň však přituhlo a není všude tolik bláta. Dáváme opět lyže na batohy nebo přes ramena a stoupáme 1,5 km k sněholavinové stanici Požežeska (1 450 m). Druhou stanicí zaměřenou na sledování sněhu a meteorologických údajů je Plaj (1 350 m) na polonině Boržava v Zakarpatí. Bohužel dvě horské meteostanice na celý 250 kilometrový pás ukrajinských Karpat je žalostně málo.

Lavinový preventista z Krkonoš Pavel Cingr se seznamuje s prací "sněholavinčiků", kteří svá měření dělají na přístrojích a zařízeních z 80. let. Největší překážkou je ale metodika z roku 1957 a jakákoli absence počítačových aplikací.

Pro zpracování veřejných výstrah v rámci projektu IVF nyní pilotně využíváme tříhodinové měření sněho-lavinových stanic Požežeska a Plaj, na základě nich zpracováváme orientační lavinové výstrahy, zveřejňované na tomto webu.

Bohužel nastavený systém zpracování dat neumožňuje využívat data z měření sněhových profilů, které jsou zpracovány ručně na milimetrový papír a nelze je dále distribuovat. Sněhové profily využívají pracovníci meteoslužby zpětně k verifikaci svých měření, při evidenci lavin v závěrečné zprávě sezóny.

Velmi problematická je i nejednotnost v názvosloví druhů sněhu, počet druhů sněhu a komunikace informací k veřejnosti. Informace a výsledky měření se k veřejnosti dostávají pouze v omezené míře. Diky zahájené spolupráci Zakarpatského hydro-meteo centra v rámci pilotního projektu IVF se tento rok poprvé zveřejňuje lavinová situace ve formě výstrah na stránkách www.gmc.uzhgorod.ua.

Po celou dobu pobytu na sněholavinné stanici, všichni tři zaměstnanci, kteří se střídají v týdenních turnusech sledovali dění v Kyjevě, někteří po skončení služby odjížděli přímo na Majdan, podpořit své kamarády a příbuzné, kteří tam už odjeli.

V zemi hrozí vyhlášení výjimečného stavu a odstřižení internetu a přerušení mobilních operátorů, takže všichni se snaží domluvit a odjet co nejdříve. Počasí se nemění a nemění - stále mlha.

Ráno nandáváme lyže na batohy a míříme k autu, v podhorských městečkách míjíme poklidné demonstrace a sledujeme průvody s ukrajinskými vlajkami - a pak opět celý den směr Rumunsko - na nejbližší přechod Sighetu Marmatiei - do EU, neboť šestihodinové kontroly Slováků na vstupu do EU jsou odstrašující…

Poslední týden, přestože jsme byli jen v horách dokresloval velmi barvitě - šedými odstíny, aktuální stav společnosti a země. Beznaděj lidí, kteří se vzepřeli mafiánským praktikám vlády, díky níž chudnou regiony, chybí peníze do veřejné správy a celá země se vrací zpět do šedé minulosti…

Další související články: