Aleš Kučera (*1970), profil

Aleš Kučera, narozen ve znamení kozoroha v roce 1970, od dětství vyrážel s tátou a partou hradeckých "škodováků" na "expedice" do slovenských hor. Při úspěšném studiu na ČVUT fakultě strojní vyrážel ve "volnu mezi zkouškama" do polských a rumunských hor, kde ho učarovaly lesní úzkokolejky skryté v hlubokých karpatských dolinách a Karpaty vůbec.

První legální návštěva ukrajinských Karpat v roce 1990 (ještě v tehdejším zajetí SSSR) nasměrovala další cíle cest - nekonečné a neprobádané sítě lesních drah v zapomenutých údolích bývalé Podkarpatské Rusi, které za první republiky právem tvořily "království lesních železnic", učarovaly mu tajuplné kamenné Horhany, ale i nekonečné poloniny. Mimo to i stihl navštívit i významná horstva směrem na západ v Rakousku a Itálii. Přelomový byl rok 1998, kdy oblast ukrajinských Karpat zasáhly katastrofální povodně, organizoval spontánní pomoc českých kamarádů přátelům v zapomenuté horské vesnici Usť Čorná, kam "jaksi" mezinárodní humanitární dary nedorazily. Od té doby s ukrajinskými přáteli z místní horské služby spoluvytváří systém rozvoje turistiky v regionu a je hlavním iniciátorem budování turistického značení v okolí Usť Čorné s postupným přesahem až do Ivano-frankovské oblasti a celé oblasti Zakarpatské oblasti - vše ve spolupráci s ukrajinskou horskou službou. S polskými přáteli mapuje jedno z nejkrásnějších pohoří Karpat, zapomenuté Horhany.

Vedle jeho aktivity v oblasti turistiky je podpora a pomoc při záchraně posledních lesních drah v Karpatech, především v polské Cisně, slovenském Čierném Balogu a rumunském Viseu. V roce 2003 jako spoluautor vydal objemnou fotografickou knihu "Karpatské lesní železnice", která vyšla v roce 2007 v druhém upraveném vydaní v česko polské mutaci. Články s tématikou Karpat publikuje v časopisu Treking. Je ženatý, má jednoho syna, profesně se zabývá grafikou a marketingem, bydlí v Praze. Vedle turistiky ještě rád lyžuje a jezdí na vodě…