Vysoké Tatry

Vysoké Tatry jsou geomorfo-logickým podcelkem Východních Tater, které se dělí na již zmíněné Vysoké Tatry a Belianské Tatry. Vysoké Tatry jsou jediným pohořím Slovenska, které má vysokohorský ráz. Vysoké Tatry mají všechny znaky takovéto krajiny - velkou nadmořskou výšku, velkou členitost a bohatství různých skalních forem. Vysoké Tatry mají celkovou rozlohu 260 čtverečních kilometrů. Délka jejich hlavního hřebene činí asi 26 kilometrů. Tatranský masív dosahuje největší šířky asi 17 kilometrů. Vysoké Tatry jsou ohraničeny Podtatranskou kotlinou na jihu, Podtatranskou brázdou na severu, na východě sousedí s Belianskými Tatrami a na západě s Tatrami Západními. Od nich jsou odděleny Kôprovou dolinou, která je spolu s Bielovodskou dolinou nejdelší dolinou Vysokých Tater (11 km).

Vysoké Tatry jsou součástí Tatranského národního parku (TANAP), který byl vyhlášen již v roce 1948 s účinností od 1.1.1949. Jeho dnešní rozloha činí 73 300 hektarů, plocha jeho ochranného pásma pak 39 800 hektarů. Park byl navíc v roce 1993 zařazen do sítě biosférických rezervací v rámci programu UNESCO - člověk a biosféra (MAB). Hřeben Vysokých Tater je obloukovitě prohnut směrem k jihu. Z něj pak k severu a k jihu vybíhají mohutné rozsochy, které ohraničují hluboké doliny. Na jejich dnech se lesknou třpytivá oka četných ples, kterých ve Vysokých Tatrách napočítáme skutečně hodně. Největším plesem na slovenské straně Vysokých Tater je VEĽKÉ HINCOVO PLESO, které má rozlohu 20,08 ha a hloubku 53 metrů, takže je zároveň i nejhlubším plesem na slovenské straně Tater. Nejznámějším plesem je však zcela určitě ŠTRBSKÉ PLESO. Vraťme se ale k bočním hřebenům. K jihu jich vybíhá pět. Jde o rozsochu Krivánskou, Končistej, Gerlachu, Slavkovského štítu a štítu Lomnického. K severu pak vybíhají rozsochy Vyšného Žabieho štítu a Široké. Obecně platí, že jižní rozsochy jsou mohutnější a vyšší. Leží v nich i ty nejvyšší vrcholky Vysokých Tater - Gerlachovský a Lomnický štít. I dna dolin obrácených k jihu jsou výrazně výše než dna dolin obrácených k severu. Tento fakt souvisí s geologického hlediska nedávným obdobím - dobou (resp. dobami) ledovou (ledovými). Tehdy se i v Tatrách vyskytovaly mohutné ledovce v podobě, jak je známe z Alp současnosti.

Pokud jde o geologické složení Vysokých Tater, tak to je také neobyčejně pestré. Jádro pohoří je tvořeno žulami a krystalickými břidlicemi. V nadloží se pak objevují druhohorní sedimenty v podobě vápenců a dolomitů. Objevují se však i křemence, pískovce a různé druhy slepenců. Nakonec se jen v krátkosti zmíníme o flóře a fauně této oblasti, které jsou neobyčejně bohaté. Žije tady jak medvěd hnědý, tak vlk či rys. V alpínském a subalpínském pásmu můžeme potkat kamzíka a sviště, v oblacích pak můžeme vzácně spatřit kroužit orla. Pokud jde o rostlinstvo, spatřit tady můžeme množství druhů známých z jiných oblastí Karpat a nebo ze Skandinávie, kde tyto rostliny našly vhodná útočiště po ústupu ledovců na konci doby ledové před asi 9 000 až 10 000 lety.

Další související články: