Belianske Tatry (Belanské Tatry)

Belianske Tatry (Belanské Tatry) jsou nádherným horským celkem, který byl a do jisté míry ještě i dnes je turisticky uzavřenou oblastí. O v minulosti populární hřebenovce Belanských Tater si může dnešní turista nechat jen zdát. Od roku 1993 se alespoň zpřístupnila část tohoto nádherného pohoří, kdy byl otevřen naučný chodník vedoucí Monkovou dolinou do Širokého a následně do Kopského sedla. Ale i tyto chodníky nás zavedou do překrásných partií tohoto vápencového pohoří, podcelku Východních Tater, do kterých ještě náleží Tatry Vysoké.

Belanské Tatry se rozkládají na ploše asi 64 čtverečních kilometrů, délka jejich hřebene činí pouhých 14 kilometrů (v literatuře se ale jeho délka uvádí v rozmezí 12 až 16 kilometrů). Nejvyššími vrcholy je značně fotogenický Havran (2 152 m) a vedle něj se tyčící Ždiarska vidla (2 146 m). Jejich krása vynikne především při pohledu od Ždiaru, tedy od východu. Belanské Tatry byly formovány asi před 70 miliony lety, kdy vápencové usazeniny druhohorního moře byly vyzvednuty do dnešních výšek. Vedle naprosto odlišného geologického složení se Belanské Tatry odlišují od Tater Vysokých i tím, že jejich hřeben se táhne zhruba ve směru sever - jih, tedy na hřeben Vysokých Tater přiléhá téměř kolmo.

Z ochranářských důvodů byly Belianské Tatry v roce 1977 (s účinností od roku 1978) zcela uzavřeny. Hlavním důvodem tohoto opatření byla ochrana rostlinných a živočišných druhů, který se tady vyskytují. Ovšem tento uzávěr splnil svůj cíl jen částečně. Takže uvidíme, jak se bude situace v této části TANAPu vyvíjet do budoucna. Z nejvzácnějších rostlinných a živočišných druhů si nemůžeme neuvést plesnivec alpínský, medvěda hnědého, kamzíka tatranského či vlka obecného. Vedle nich se tady ovšem vyskytuje velká řada dalších druhů, které si naši pozornost rovněž zaslouží.