Lesní železnice v Karpatech, Viseu de Sus

Jedinou opravdu fungující lesní železnicí v plném rozsahu v Karpatech s pravidelným parním provozem a sloužící svému původnímu účelu, je lesní dráha ve Viseu de Sus v severním Rumunsku v pohoří Maramureš v blízkosti ukrajinské hranice. Po ničivých povodních na jaře roku 2001 byla značná část úseků postavena znovu a můžeme tak mluvit o znovuzrození této dnes již nejznámější lesní dráhy v Karpatech.

Lesní dráhu za účelem zpřístupnění hlubokého údolí řeky Vaserul vybudovala v kraji rusínů a německých přistěhovalců těžařská společnost až v meziválečném období. V roce 1932 až 1934 byla vybudována hlavní trať údolím řeky Vaserul, od pily ve Viseu de Sus k nákladišti Stevioara, vzdáleném okolo 40 km. Trať musela v úseku mezi 22 a 23 kilometrem, mezi stanicemi Bardau a Botizu překonat skalní soutěsku pomocí tří tunelů. Po 2. sv. válce, v letech 1947 a 1948 byla trať prodloužena dále proti proudu divoké řeky až do osady Coman (km 47). Počátkem 50. let se těžba rozšířila i do údolí Valea Novatului – nově vybudovaná odbočka se od hlavní tratě oddělovala ve stanici Novat (v km 9) a vedla až pod majestátný vrchol Toroiagy (1939 m) do stanice Ripi (vzdálené 10 km).

Skutečnou pohromu pro tuto poslední pravidelně provozovanou LŽ v Rumunsku státní společností CFF, která přežila i hromadné rušení desítek těchto drah v Rumunsku v 90. letech, přinesla ničivá povodeň na jaře roku 2001. Ta zničila na třech desítkách míst trať téměř z poloviny! Avšak díky iniciativě švýcarského kapitálu a nově vzniklé těžební společnosti R. G. Holz Company byla celá hlavní trať obnovena ještě téhož roku. Po přechodném období (od roku 2001 do října roku 2003), kdy na dráze působily vedle sebe dvě společnosti - původní státní CFF a nově vzniklá R.G. Holz, tento rok provozuje dopravu již jen jeden provozovatel - R.G. Holz pod "staronovým" označením CFF.

S touto změnou se zlepšily podmínky pro turistickou dopravu - vedle nové čekárny ve Viseu, možností ubytování v okolí to je i zavedení turistických vlaků vedle dopravy nákladní. Osobní vlaky jezdí v roce 2004 denně )kromě neděle) do Fainy - odjezd z Viseu v 8.30. Zpět vlak vyjíždí v 16.00. Zpáteční jízdenka platí i na nákladní vlaky. Stojí 5 EUR, celotýdenní 15 EUR. Nákladní vlaky jezdí v pracovní dny hluboko do údolí pohoří Maramureš - přeprava je možná za stanovené jízdné ve služebním voze. První ranní vlak do Comanu nebo Stavioary odjíždí okolo 7.00, druhý nákladní vlak odjíždí mezi 8.00 a 9.00 a míří do Iohasy. Nákladní vlaky se do Viseu vracejí mezi 15.00 a 18.00. Podle potřeby mohou jezdit i další nákladní a nebo služební vlaky.
Nový majitel má k dispozici čtyři parní lokomotivy rumunské výroby Resica (764.408R Cozia 1, 764.449 Cozia 2, 764.436 a 764.469), jednu muzejní lokomotivu Krauss 763.193 z roku 1919 ze zrušené LŽ Moldovita pro zvláštní jízdy a jednu soukromou Resicu 764.431. Vedle parních lokomotiv s nákladními vlaky vyjíždí i menší dieselové stroje Faur a motorové vozy.

Společnost R.G.H. vypravuje na této jediné "opravdové" lesní dráze i objednané turistické vlaky za komerční podmínky.

Další informace naleznete na