Lesní železnice v Karpatech, Viseu de Sus
Jedinou opravdu fungující lesní železnicí v plném rozsahu v Karpatech
s pravidelným parním provozem a sloužící svému původnímu účelu, je lesní
dráha ve Viseu de Sus v severním Rumunsku v pohoří
Maramureš
v blízkosti ukrajinské hranice. Po ničivých povodních na jaře roku 2001
byla značná část úseků postavena znovu a můžeme tak mluvit o znovuzrození této
dnes již nejznámější lesní dráhy v Karpatech.
Lesní dráhu za účelem zpřístupnění hlubokého údolí řeky Vaserul vybudovala
v kraji rusínů a německých přistěhovalců těžařská společnost až v meziválečném období.
V roce 1932 až 1934 byla vybudována hlavní trať údolím řeky Vaserul, od pily ve Viseu
de Sus k nákladišti Stevioara, vzdáleném okolo 40 km. Trať musela
v úseku mezi 22 a 23 kilometrem, mezi stanicemi Bardau a Botizu překonat
skalní soutěsku pomocí tří tunelů. Po 2. sv. válce, v letech 1947 a 1948
byla trať prodloužena dále proti proudu divoké řeky až do osady Coman (km 47).
Počátkem 50. let se těžba rozšířila i do údolí Valea Novatului – nově
vybudovaná odbočka se od hlavní tratě oddělovala ve stanici Novat (v km 9) a
vedla až pod majestátný vrchol Toroiagy (1939 m) do stanice Ripi (vzdálené 10
km).
Skutečnou pohromu pro tuto poslední pravidelně provozovanou LŽ v Rumunsku státní
společností CFF, která přežila i hromadné rušení desítek těchto drah
v Rumunsku v 90. letech, přinesla ničivá povodeň na jaře roku 2001.
Ta zničila na třech desítkách míst trať téměř z poloviny! Avšak díky
iniciativě švýcarského kapitálu a nově vzniklé těžební společnosti R. G. Holz
Company byla celá hlavní trať obnovena ještě téhož roku. Po přechodném období
(od roku 2001 do října roku 2003), kdy na dráze působily vedle sebe dvě společnosti - původní státní CFF a nově vzniklá
R.G. Holz, tento rok provozuje dopravu již jen jeden provozovatel - R.G. Holz
pod "staronovým" označením CFF.
S touto změnou se zlepšily podmínky pro turistickou dopravu - vedle nové čekárny ve Viseu, možností ubytování
v okolí to je i zavedení turistických vlaků vedle dopravy nákladní. Osobní vlaky
jezdí v roce 2004 denně )kromě neděle) do Fainy - odjezd z Viseu v 8.30. Zpět vlak vyjíždí v 16.00. Zpáteční
jízdenka platí i na nákladní vlaky. Stojí 5 EUR, celotýdenní 15 EUR. Nákladní vlaky
jezdí v pracovní dny hluboko do údolí pohoří Maramureš - přeprava je možná za stanovené jízdné
ve služebním voze. První ranní vlak do Comanu nebo Stavioary odjíždí okolo 7.00,
druhý nákladní vlak odjíždí mezi 8.00 a 9.00 a míří do Iohasy. Nákladní vlaky se do Viseu
vracejí mezi 15.00 a 18.00. Podle potřeby mohou jezdit i další nákladní a nebo služební
vlaky. Nový majitel má k dispozici čtyři parní lokomotivy rumunské výroby Resica (764.408R Cozia 1, 764.449 Cozia 2,
764.436 a 764.469), jednu muzejní lokomotivu Krauss 763.193 z roku 1919 ze zrušené LŽ
Moldovita pro zvláštní jízdy a jednu soukromou Resicu 764.431. Vedle parních lokomotiv
s nákladními vlaky vyjíždí i menší dieselové stroje Faur a motorové vozy.
Společnost R.G.H. vypravuje na této jediné "opravdové" lesní dráze i objednané
turistické vlaky za komerční podmínky.
Další informace naleznete na
+ www.wassertalbahn.ch
|