Lesní železnice v Karpatech, Lesní dráha Szilvásvárad

Místní dráhu Eger - Putnok stejně jako lesní dráhu Szilvásvárad postavil v roce 1908 Károly Wessely k přepravě dřeva z lesů, patřících k jeho panství. Na náhorní planině pohoří Bükk vybudoval koňku o rozchodu 600 mm, v údolích Szalajka a Tótfalu parostrojní dráhu s rozchodem 760 mm. Dřevo dopravené z náhorní planiny se k dolní trati dostávalo skluzavkou. Lesním závod Szalajka spojovala se stanicí místní dráhy (od roku 1931 patřící MÁV) Szilvásvárad normálněrozchodná vlečka. Po trati v údolí Szalajka od roku 1920 přepravovali i vápenec, z povrchového dolu pod kopcem Istállós-kő lanovkou k lesní dráze a dráhou k vápence v lesním závodě. V souvislosti s trianonskou mírovou smlouvou Maďarsko přišlo o významnou část svého lesního bohatství, vzrůstající nároky na dřevo postupně zatěžovaly zbývající území. MÁV zřídily v roce 1920 Szilvásváradskou pobočku lesního závodu, jejíž závod na výrobu pražců pět let zpracovával dřevo, nakoupené od panství. Trať v údolí Tótfalu byla v roce 1921 prodloužena do údolí Kukocskó (na sklonově náročné trati byla dokonce i úvrať). Mezi údolím Kukocskó a náhorní planinou byla v roce 1922 postavena dvoukolejná lanovka (svážnice) o rozchodu 760 mm a délce 647 m, na které ložené vozy sjížděly dolů a vytahovaly nahoru prázdné vozy. Důležitou úlohou dráhy byla i obsluha pily v Szilvásvádaru, postavené v roce 1940. V době znárodnění dráhy v roce 1945 byla celková délka tratí 22 km. Na trati na náhorní planině v roce 1948 rozšířili rozchod na 760 mm, takže dřevo mohlo být přepravováno bez překládky, přímo lanovkou a do pily.

V letech 1963 - 1966 do provozu uvedli prvé dieselové lokomotivy. Vlivem výstavby lesních silnic a zastavení provozu vápenky byla nákladní doprava v roce 1967 zastavena a síť tratí s výjimkou 5 km dlouhého úseku Szalajka-völgy-Lovaspálya (údolí Szalajka - závodiště) - Szalajka-Fátyol-vízesés (Szalajka - závojový vodopád) byla snesena. Horní stanice lanovky spolu se strojovnou zůstala zachována jako technická památka. Na přání provozovatele dráhy byla na trati MÁV Eger - Putnok v roce 1967 zřízena nová zastávka Szilvásvárad-Szalajka, odkud lze krátkou procházkou dojít ke konečné lesní dráhy Szalajka-völgy-Lovaspálya. V zastávce Szalajka-Fatelep byla v roce 1984 postavena nová výpravní budova a depo. Od roku 1999 zde jezdí i nostalgické vlaky s parní lokomotivou. Parní lokomotiva 394.057, vystavená ve stanici Fertőboz na muzeální dráze Nagycenk byla v roce 1998 předána do Szilvásváradu, kde byla opravena a získala jméno Szilvi.

Szilvásvárad je nejznámější rekreační středisko v západní části pohoří Bükk, leží 35 km od Egeru. U vchodu do romantického údolí Szalajka je závodiště a krytá jízdárna, ve které Státní hřebčinec provádí přehlídky svých lipicánských koní. V blízkosti stanice Szalajka-Halastó je lesnické muzeum. Na počátku údolí Horotna očekává návštěvníky lesní skanzen. V blízkosti konečné stanice potok Szalajka stéká přes travertinové schodiště "závojového vodopádu". V horní části paseky Gloriett je konečná stanice lesní dráhy. Na konci údolí můžeme podél tryskajícího pramene Szalajka dojít k jeskyni pračlověka pod vrchem Istállos-kő.

Další související články: