Lesní železnice v Karpatech; LŽ v údolí Boržavy (bývalé LŽ Broňka, Kušnica) a Boržavská hospodářská dráha - UZ

LŽ DOVHÉ - SUCHÁ - BROŇKA - LIPOVO - KUK

Lesní dráha, postavená krátce po zahájení provozu na Boržavské hospodářské dráze akc. společností Dolhai Faipari Rt. Do provozu byla uvedena v roce 1912, měla rozchod 760 mm, délku 21,0 km, parní provoz (3 lokomotivy) a 40 vozů. Po roce 1918 majetek společnosti s dráhou převzala státní lesní správa. V roce 1935 měla celá síť již 26,261 km. Lesní dráha vycházela z pily v Dovhém, ležící na levém břehu řeky (bez přípoje ke trati Boržavské dráhy na opačném břehu), vedla severně podél řeky. Asi po třech kilometrech přešla boržavská trať řeku a obě tratě vedly souběžně až do žel. stanice Suchá-Broňka. Za touto stanicí odbočila lesní dráha východně do údolí Broňky, nejprve širokého, za vsí Suchá již hlubšího. Od vsi Lipovo dráha pronikala do hlubokých lesů strmým dlouhým údolím severně pod horu Kuk (1 365 m) s odbočkou jižně pod Kyčeranu (903 m).

Po roce 1945 je dráha spolu s dráhou, vycházející z Kušnice, v majetku Lesokombinátu v Dovhém. V roce 1990 byla zrušena a snesena původní trať lesní dráhy ze Suché-Broňky (Broňka) pod horu Kuk. Poté již lesní dráha vlastnila pouze převzatou trať Boržavské dráhy Priboržavskoje - Kušnice (13,1 km) a odbočku k pile v Dovhém (3 km), celkem cca 16 km tratí. Provozní centrum dráhy bylo v žst. Broňka, kde bylo i dílenské zázemí pro lokomotivy. K úplnému zastavení provozu na lesní dráze došlo v polovině 90. let při poškození mostu přes Boržavu za Dovhém, přes most a dále do Kušnice poté již bylo možné jet pouze drezínou. Dřevozpracující závod nadále pracoval, dřevo a další produkty byly nadále přepravovány silničními vozidly; trať byla v dalších letech z části živelně likvidována.

Z původních lokomotiv dráhy jsou známy lokomotivy Maffei 2938, 2939, 2955/1908, které na tuto dráhu byly dodány. Z poválečných lokomotiv je doložena parní lokomotiva VP1-660, sovětská obdoba našich Kč 4 a dále motorové lokomotivy řad TU 4 a MD 54. V závěru provozu zde sloužily motorové lokomotivy sovětské výroby TU 6A.2104 a TU 8.0002, po zastavení provozu zůstaly v Broňce odstaveny, postupně se z nich staly vraky až se rozpadly zcela.

Lesní dráha KUŠNICE - LISIČEVO - REPINA

Trať z nádraží ČSD k parní pile Akciové společnosti pro zužitkování lesů a dřeva z Basileje byla zřízena 1.2.1931, měla délku 0,382 km. Již krátce předtím společnost vystavěla visutou lanovou dráhu o délce 4,2 km, vedoucí nad úbočí Krivého potoka k nákladišti Borsučina ve výšce 420 m nad Bystrým potokem. Stavební povolení bylo dáno při správní pochůzce 27.2.1930, provozní povolení při technicko-policejní pochůzce již 12.listopadu téhož roku. Lanovka měla celkem 50 vozíků na dřevo. Později na pilu navázala dráha, vedoucí údolím potoka Kušnica do vsi Lisičovo, hlubokým údolím potoka Vaškova kolem hájovny Peredila a dále pod horu Leňovec (délka cca 17 km). Od hájovny Peredila odbočila trať hlubokým údolím potoka Repina do lesů pod horu Kámen (4 km), druhá odbočka vedla údolím Selského potoka pod horu Príslop (2 km) a třetí podél potoka Veršil k hoře Zvor (3 km). Současně vznikla i odbočka z Lisičeva vpravo úzkým údolím potoka Ljubančík pod horu Rozranskyj (délka cca 6 km).

Druhá větev dráhy byla položena hlubokým údolím podél řeky Boržavy, přes vsi Kerecky a Berezník. V hlubokých dolinách končila u lovecké chaty Rika, pod vrcholy poloniny Boržavy, dosáhla délky až 17 km. V dobách největší slávy vlastnila lesní dráha 18 parních lokomotiv, konkrétní údaje o nich však chybějí. Po roce 1945 přešla dráha do majetku Lesokombinátu v Dovhém, spolu s tratí z Broňky. V 80. letech (cca 1986) byly tratě sneseny, zbyl pouze několikametrový úsek k bývalému nákladišti dřeva v objektu pily (dnes pekárna).

Boržavská hospodářská dráha

Dnes jsou jediným pozůstatkem úzkorozchodných drah v údolí Boržavy tratě bývalé Boržavské hospodářské dráhy, dnes provozované Ukrajinskými železnicemi UZ. Boržavská hospodářská dráhy byla vybudována v roce 1908 s rozchodem 760 mm, úsek Berehovo do Priboržavského (původně nazývaném Zadné) - 67 km, v témže roce též úsek Vinohradovo (původní název Sevluš) do Chmelniku - 19 km, trať Dovhé - Kušnica 9 km v roce 1909, Oseň - Kamjanka v 1911 r. - 4 km jako tratě maďarské společnosti BVGV (Borzsavolgyi Gazdasági Vasút), po roce 1923 celou síť BVGV převzaly ČSD. V roce 1944 byla síť tratí přerozchodována na jednotnou šířku úzkorozchodných tratí v SSSR na 750 mm a byla provozována SŽD, od roku 1992 do dnes ukrajinskými UZ. Tato trať si dodnes zachovala ráz a atmosféru hospodářských úzkorozchodných drah s pravidelnou přepravou cestujících, díky vyhlášenému vinařskému kraji a sopečným kopcům nabízí zajímavé zpestření po putování v Karpatech.

Aktuální stav - v současnosti je osobní doprava je provozována z Vinohradova do Chmelniku (5 párů vlaků) a z Chmelniku do Iršavy (2 páry), nákladní doprava byla zrušena v listopadu 1998. Provozní jsou již pouze sovětské dieselové lokomotivy TU2. Lokomotivy občas zajíždějí služebně na zbrojení nafty z Chmelniku do depa Berehova (dvakrát až třikrát týdně, vinohradovský stroj v noci, iršavský dopoledne). V depu v Berehovu jsou dále odstaveny lokomotivy TU7A, a TU2.

Odjezdy vlaků z Vinohradova do Chmelniku

Odjezdy vlaků z Chmelniku do Iršavy

Odjezdy vlaků z Iršavy do Chmelniku

Novinkou od 27.4.2008 je přímý vlak Vinohradovo - Chmelnik - Iršava, který jede denně kromě úterý a čtvrtka.

V úterý a ve čtvrtek odjíždí vlak z Iršavy z důvodu konání trhů o tři hodiny později.
Odj. Iršava 13.30, Chmelnik 14.30, Vinohradovo 15.40

V roce 2005 proběhly první dobrovolnické tábory v Priboržavském na obnovu úseků Dovhé – Broňka. Záchranu organizuje sdružení "Boržavskaja iniciativa" v rámci projektu "Karpatskij tramvaj". http://www.lolit.org.ua/hat/tramvaj/.

Bližší informace lze získat na e-mailové adrese: bi_trains@yahoo.fr.