Bucegi

Pohoří Bucegi leží na východním okraji Jižních Karpat. Zařazení tohoto pohoří je problematické a některá literatura ho začleňuje do soustavy Východních Karpat. Jeho rozloha činí 300 km². Patří mezi nejnavštěvovanější pohoří v Rumunsku. Na jeho východní hranici se nacházejí významná horská střediska – Buşteni a staré lázeňské město Sinaia. Na západě sousedí Bucegi s Piatrou Craiului. Jihovýchodní svahy pomalu spadají do karpatského předhůří Prahova. Jihozápadní údolí sousedí s pohořím Leaota. Celé pohoří má tvar nepravidelné podkovy. Průměrná nadmořská výška hlavního hřebene činí kolem 2 000 m. Nejvyšší horou je Omul 2 507 m. Zajímavostí tohoto pohoří je bezesporu jeho charakter, kterým připomíná jakousi náhorní plošinu. Ta silně kontrastuje s východními, severními a západními srázy, které se hojně využívají k horolezecké činnosti.

Z geologického hlediska je Bucegi tvořen několika druhy hornin. Základní horninou jsou sericitové břidlice, které vytvářejí zejména severovýchodní svahy. Na povrchu masivu se dále vyskytují vápenité slepence. Tyto slepence vynikají vysokou propustností vody, která vede ke vzniku svérázných zvětralin. Například utvářejí proslulé kamenné hřiby Babele. Severozápadní svahy jsou zase tvořeny lámavým a členitým vápencem. Také na tomto pohoří můžeme pozorovat činnost čtvrtohorního ledovce. Jsou to zejména neckovitá údolí, kamenné morény, jámy a trhliny. Dalším činitelem modelujícím horstvo jsou vody působící v různě propustných vrstvách. Nalezneme zde proto různé vyvěračky, prameny a závrty. Tím, že velká část pohoří je tvořena vápencem, je v pohoří množství jeskyní a jiných krasových útvarů. Nejznámějšími jeskyněmi jsou Iolomiţa, Pusturicul, Tătaru. Všechny jsou volně přístupné veřejnosti a hojně navštěvované. Jiné zajímavé útvary vzniklé erozí vápence můžeme vidět v údolí řeky Ialomiţa, kde řeka vytvořila izolovaně stojící vápencový masív, v němž tok vyhloubil řadu soutěsek a kotlin. Flóra Bucegi je velmi bohatá. Bylo zde zjištěno 1185 druhů rostlin, z nichž 68% jsou karpatské endemity. Bucegské lesy jsou hojné na zvěř a můžeme se zde setkat i s velkými šelmami jako je medvěd hnědý. V pohoří jsou 3 přírodní rezervace se vzácnými druhy rostlin. Předmětem ochrany je také kamzík horský.