FOTOGALERIE
Fotogalerie
VYHLEDAT NA STRÁNKÁCH
Google
Web karpaty.net
NOVÉ ČÍSLO TREKINGU
Nové číslo Trekingu
NAŠE AKCE, REKLAMA
ANKETA NA KARPATY.NET

Koločava, Zakarpatská Ukrajina

18.1.2008 | Otakar Brandos
Cerkev

Koločava je velkou podhorskou obcí v jižním podhůří Vnitřních Horhan sevřená mezi hřebeny Poloniny Piškoňa a Poloniny Krásna v blízkosti městečka Mežhorje v podhůří poloniny Boržava. Koločava je prvně písemně připomínána již v roce 1463. U nás je známá především díky dílu Ivana Olbrachta, který tady v době první Československé republiky řadu let pobýval a vyučoval. Ivan Olbracht má před místní školou pomník s bustou a ve škole muzeum. Asi nejznámějším Olbrachtovým dílem je poměrně rozporuplný Nikola Šuhaj loupežník, kterého není potřeba blíže představovat. V části Suchard, kde Nikolu Šuhaje zabili, naleznete pomník. Jeho hrob pak naleznete v dolním rohu hřbitova v Koločavě, který je nejblíže místní škole. Hrob Eržiky je naopak v horní části hřbitova. Za vesnicí, při cestě směrem na Chust se nachází (vlevo od cesty) rozbouraný železobetonový bunkr linie Arpád, jeden z řady bunkrů v okolí, které tady od roku 1943 budovali Maďaři. V údolí je celkem 5 takovýchto objektů. Za návštěvu určitě stojí i dřevěný kostel (cerkva) sv. Ducha, u níž jsou hroby čtyř četníků zastřelených Nikolou Šuhajem a v němž v ještě nedávné minulosti sídlilo muzeum ateismu. Dobrý paradox. V roce 2007 začalo v Koločavě vznikat muzeum "Stare selo" a několik dalších díky podpoře místního mecenáše Kolem vesnice protéká dravá horská bystřina Terebla. Koločava je vyhledávána především českými návštěvníky. Nejen pro svou minulost, ale zejména proto, že Koločava je vynikajícím nástupním místem k velké řadě túr a hřebenových přechodů. Jmenujme krásnou hřebenovku po Polonině Krásna do Usť Čorné. Dnes je navíc nástup i sestup na poloninu (z poloniny) vyznačen díky aktivitám Karpatského turistického spolku a Balkánské unie. Z Koločavy je rovněž blízko na Siněvirské jezero, k muzeu vorařství a do řady dalších míst.

V současné době je na polonině Krásna a v Horhanech v NP Siněvir vyznačena díky naší iniciativě síť turistických stezek. Informace o nich naleznete na následujících stránkách:

Nikola Šuhaj loupežník

Kdo by neznal příběh lásky, zrady a dobrodružství o Nikolovi, Eržice, Derbakovi a lichváři Magerim. Ovšem jaká je realita dějin zbojníka nové doby? Jistě již méně romantická. Poprvé se dostal mimo zákon při zběhnutí z ruské fronty za první světové války, kde bojoval v rakouskouherské armádě. Skrýval se v pralesích kolem Koločavy. Po konci války i monarchie se vrátil do Koločavy a oženil se. Rok a půl žil spořádaně ve vesnici, ovšem za bídy v roce 1920 se ocitá mimo zákon znovu. Nejprve krádežemi sýra v kolibách na poloninách. Po zatčení se mu podařilo uprchnout, údajně uplacením strážníka. Později, když už operoval s celou družinou, si bral na mušku větší sousta, hlavně židovské obchodníky a bohaté kostely. Při pronásledování zastřelil čtyři četníky. Československá správa využila osoby Nikoly Šuhaje k demonstraci své moci v nově nabytém území. I když z knihy a vyprávění to moc zřejmé není, celá historie se udála do léta 1921 – celá zbojnická historie netrvala déle než rok a něco. 16. srpna 1921 byl Nikola i jeho bratr Jura zrazen a zavražděn svými druhy. Za první republiky podniklo několik oddílů skautů (junáka) výpravu do Koločavy a setkalo se zde s otcem Nikoly Petrem Šuhajem a úzce s ním spolupracoval i spisovatel Olbracht při své tvorbě. Žena Nikolova, Eržika Dračová, později Šuhajová a ještě později Derbaková žila v údolí Suchar až do roku 1987. Její dcera, která ovšem otce ani nezažila, neboť se narodila až po jeho smrti v roce 1922, žije v Koločavě dodnes.

Z muzea Stare selo

Koločava Horb: V této části vsi stojí hned u hlavní silnice krásný dřevěný řeckokatolický kostel sv. Ducha ze 17. století (architektonická památka). Za komunismu sloužil jako muzeum ateismu (!), dnes je uváděn do původního stavu. I když bývá zamčený, vždy se lze kolem doptat na někoho, kdo má klíče. V rohu zahrady za kostelem jsou hroby čs. četníků, které roku 1921 zastřelil Nikola Šuhaj. Hroby jsou tam jen tři a navíc je na nich dobře čitelné datum úmrtí, takže omyl je vyloučen. Všechny jsou zachovány v dobrém stavu.

Doprava, dálkové linky

Odjezdy autobusů: 5.15 Mežhorje, Užhorod; 7.00 Mežhorje; 7.00 Chust (přes Zabroď).

Ubytování

Četnická stanice: možnost stravování a ubytování. V penzionu naleznete dokonce sprchy, toalety. Cena za ubytování 40 - 60 Hř. Kapacita asi 30 míst. Adresa: Četnická stanice, Ševčenka 50, 900 43 Koločava, Mižhirskij rajon, Zakarpatská oblast. Tel.: +38 067 713 20 47, +38 031 462 82 23. Možnost výměny peněz, zajištění odvozu.

Siněvirský park, Vnitřní Horhany

Jako jediný z pěti parků ukrajinských Karpat tvoří horami uzavřenou oblast, kde je mnoho zajímavých turistických cílů. Určitě se tady vyplatí strávit alespoň týden, během kterého se určitě nudit nebudete. Největším magnetem je bezesporu Siněvirské jezero, největší přírodní jezero ukrajinských Karpat. Národní park o rozloze 40 400 hektarů zahrnuje horské hřebeny s poloninami Piškoňa, Kamjonka na horním toku říčky Terebla, které jsou součástí vnitřních Horhan na pomezí Zakarpatské a Ivanofrankovské oblasti. Součástí parku jsou také nízké kopečky na jeho jižním okraji, kam však již turisté obvykle nechodí. Když už jsme u vody, nelze nezmínit 48 minerálních pramenů této oblasti, které jsou dnes využívány. Kromě toho jsou v tomto regionu významné historické památky, a tak si zde to své zajímavé najde opravdu každý. Siněvirský park je svým charakterem přechodovou oblastí mezi Horhanami a Poloninami. Území má typický horhanský charakter – značné vertikální rozdíly, strmé svahy poseté kamennými moři, hluboké říční údolí, husté lesy a kosodřevinu, ale i horské louky tolik typické pro Poloniny (Polonina Piškoňa, Polonina Kamjonka). Do parku (k Siněvirskému jezeru) se platí vstupné 2 hřivny, za vjezd autem za Siněvirskou Poljanu 5 hřiven za osobu a 5 hřiven za auto.

Tipy na výlet v okolí Koločavy

Bunkry Linie Arpád: Jsou jistě zajímavou památkou na druhou světovou válku, kdy se zde Němci (resp. Maďaři) pokoušeli zastavit průběh Východokarpatské operace. Na celkovém vzhledu a konstrukci pevnůstek je vidět jistý spěch při jejich budování. Nejlépe zachovalý a zpřístupněný komplex se nachází přímo u silnice do Siněvirské Poljany. Jinde v lese a u cesty jsou již bunkry malé a ve špatném stavu. Nově u nich byla instalována cedule se jménem obranné linie.

Jeden z bunkrů linie Arpád za Siněvirem

Muzeum vorařství (Muzej lisu i splavu): Stojí v dolině Černé Riky - Ozerjanky, asi 3 km od hlavní silice do Siněvirské Poljany. V kryté hrázi klauzury (umělého jezera) na plavení dřeva je instalována expozice vorařství. Hráz s vraty, kterými se vypouštěla voda a vyjížděly vory, byla při povodních zle poničena, ovšem muzeum zůstalo naštěstí nepoškozeno. Je to údajně poslední taková klauzura v Evropě, a proto je její oprava hrazena mimo jiné i z mezinárodních fondů a pokrok v renovačních pracích je znát. Vstupné činí jednu hřivnu, a i když je občas třeba průvodce vzbudit v jeho domku za muzeem, návštěva se jistě vyplatí.

Ozirce: Malebné jezírko ležící na severních svazích poloniny Piškoňa ve výšce asi 1 250 m. Po obvodu vede chodník, místy haťový a na břehu stojí dva přístřešky pro úkryt před nepohodou (vhodné k přespání). Pro odvážlivce je u malého mola malý vor, kterým se můžou po hladině projet. Nejzajímavější na celém jezírku jsou plovoucí ostrůvky tvořené odumřelými částmi rostlin. Dnes z těchto ostrůvků již vyrůstají nevysoké smrčky, ovšem když na ně vstoupí člověk, noha se mu většinou proboří až do vody. Neméně zajímavá je pobřežní (litorální) vegetace s několika vzácnými druhy rostlin - rašeliníky a vachty. Scenerie trochu připomíná šumavské slatě.

Polonina Piškoňa: Zvedá se nad údolím Terebly a vytváří dominantu vesnicím Koločava, Nehrovec i Siněvir. Vede na ni mnoho výstupových cest a tím se řadí k turisticky přitažlivým hřebenům. Na sever spadá prudce do údolí a na jih vysílá několik delších postranních žeber k jednotlivým vesnicím.

Polonina Krásna

Prislop (936 m): Sedlo s křížem, přes které vede kdysi sjízdná cesta Koločava – Německá Mokrá. Daleký výhled na kotlinu Koločavy a na masív Piškoně.

Siněvir (682 m, 2 191 obyv.): Středisková vesnice a centrum celého stejnojmenného parku, ubytování v turbáze Terebla stojící na severním okraji vesnice. Dále je ve vesnici nemocnice, několik obchodů a krčem, z nichž nejlepší je rázovitá koliba stojící naproti turbáze, kde kromě pití podávají i dvěstěgramový šašlik za 7 hřiven pečený přímo před vámi na velikém ohništi. Vesnice má autobusové spojení s okresním Mežhorjem a jezdí sem i četné sběrné minibusy, které pendlují mezi Koločavou a Mežhorjem. Vždy po ránu jich několik stojí v centru u nemocnice. Cena za jízdu do Koločavy je kolem 2 hřiven, stejně tak za cestu busem do Mežhorja (maršrutkou 3 - 4 hřivny). Není problém se zde doptat na někoho s UAZem či minibusem, pokud je vás více. Na sever od obce je budova administrativy parku a u rozcestí silnic potom téměř kilometrový kotvový vlek (patří k turbáze Terebla).

Siněvirská Poljana (909 m, 2 296 obyv.): Roztahaná horská vesnice v údolí Terebly, patří k ní množství osad a samot na okolních hřebenech a v údolích. Ve vesnici je několik hospod a obchodů, také škola a pošta, ubytování poskytuje jen turbáza Siněvirské jezero severně od vesnice. Na sever od vesnice, těsně pod horhanským hřebenem je ještě osada Sloboda, východisko na Vyškovský Horhan. Do Sinpolany (jak ji nazývají místní) jezdí autobus z Mežhorja jen jednou týdně - v pátek a je tak, stejně jako jezero ležící ještě dál za vesnicí, velmi obtížně dostupná veřejnou dopravou.

Siněvirské jezero (989 m): Nazývané také Morské oko nebo Perla Zakarpatí je největším jezerem v oblasti s rozlohou přes 5 ha a hloubkou 20 metrů. Jezero ledovcového původu je oblíbeným cílem místních i zahraničních turistů, a proto zde v sezóně budete stěží sami. Na jeho břehu je zakázáno stanovat a stráž má domek těsně pod jezerem, takže to raději nezkoušejte. U strážní boudy se platí vstupné 2 hřivny za osobu. Kolem jezera vede okružní chodník, na břehu stojí četné přístřešky a také plastika umělce Ivana Brodyho zobrazující Sini a Vira, kteří dali dle pověsti jezeru jméno. Dle legendy byl Vir mladý a chudý horal a Siň byla krásná dívka z dobré rodiny. Rodiče mladé lásce nepřáli a nechali Vira zabít a pohřbít v lesích. Siň potom na mohyle plakala tak dlouho až naplakala celé jezero vody. Uprostřed jezera ční malý ostrůvek - prý mohyla Virova hrobu…

Mapa turistických tras realizovaných v roce 2008

Mapa turistických tras