Zemplínské vrchy

Zemplínské vrchy nepatří rozhodně ke známým a turisticky příliš navštěvovaným pohořím Slovenska. A troufám si tipnout, že většina turistů by měla s jejich přesnou dislokací určité potíže. Přestože Zemplínske vrchy nikoho rozhodně svou nadmořskou výškou neohromí, vzhledem k tomu, že vrcholy dosahující až 400 metrové výšky vyrůstají přímo z roviny z výšky okolo 100 až 150 metrů mohou působit docela horským dojmem. Nejvyšším vrcholem tohoto malého horské celku patřícího do Matransko-slanské oblasti je Rozhľadňa vysoká 470 metrů. Přes hranici 400 metrů nad mořem se tady "vyšplhají" ještě další tři vrcholy v asi 14 kilometrů dlouhém centrálním hřebeni Zemplínských vrchů.

Geologické složení tohoto pohoříčka je neobyčejně pestré. Objevují se tady nejen vápence, ale i pískovce, slepence, ruly a dokonce i horniny vulkanického původu. Vrcholové partie pohoří jsou porostlé vesměs listnatými lesy. Nižší oblasti jsou odlesněny a přeměněny buď na ornou půdu a nebo vinohrady. A právě vinohrady jsou určitým specifikem této oblasti, vždyť z těchto míst pochází lahodné tokajské víno. Klimaticky patří pohoří do teplé oblasti. Průměrný roční úhrn srážek činí maximálně 700 mm. Samostatným geomorfologickým podcelkem Zeplínskych vrchů je Roňavská brána, která odděluje masív tohoto pohoří od Tokajských vrchů (Zempléni hegysék) ležících již na území Maďarska. Celé pohoří je odvodňováno řekou Bodrog. K té se váže jeden slovenský rekord. V místech, kde Bodrog opouští slovenské území dosahuje země své nejmenší nadmořské výšky 94,3 metry nad mořem. Skutečně se v blízkosti Zemplínských vrchů nachází nejníže položené místo celého Slovenska, zhruba mezi vesnicemi Klin nad Bodrogom a Borša. Ovšem celá oblast přiléhající Východoslovenské nížiny dosahuje malých nadmořských výšek, které se pohybují jen těsně nad 100 metry nad mořem. Na okraj Zemplínskych vrchů zasahuje Chráněná krajinná oblast Latorica. V širším okolí stojí za návštěvu mrtvé ramena řek Bodrog a Kŕčava, naváté pískové duny v jejich okolí, zříceniny hradu Kamenec či renesenční zámeček v Borši, kde se narodil vůdce posledního stavovského povstání - František II. Rákoczi.