Slanské vrchy

Slanské vrchy patří do vnitřních Západních Karpat. Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je Šimonka (1 092 m). Dalším významným vrcholem je Veľký Milíč (895 m), který je díky své poloze na hranicích s Maďarskem ještě navíc i nejvyšším vrcholem maďarského pohoří Zempléni hegység. Slanské vrchy včetně nejvyššího vrcholu jsou vulkanického původu a relativně nízkého stáří. Vznikaly totiž až v průběhu třetihor. Hlavní hřeben pohoří se táhne zhruba od severu k jihu. Na západě je masív pohoří ohraničen Košickou kotlinou a na východě Východoslovenskou pahorkatinou, která je odděluje od Východoslovenské roviny.

Slanské vrchy se skládají z několika podcelků. Jsou to Šimonka na severu, Makovica, Mošník a Bogota ve středu pohoří a konečně na jihu je to skupina Milíč s nejvyšším vrcholem celého pohoří. Díky bývalé vulkanické aktivitě nalezneme v oblasti tohoto pohoří řadu minerálních pramenů. Slanské vrchy patří do povodí řeky Olšava a Topľa, které ústí do Hornádu, respektive do Ondavy. Povrch Slanských vrchů je pokryt zejména bukovými lesy. V nižších oblastech obrácených k jihu nalezneme bohatá teplomilná rostlinná společenstva. Ovšem narazit tady můžeme i na typický prales (na Malém Milíči) či na močálový les (okolí jezera Malá Iza). V pohoří se objevuje řada živočichů, ale zvláště vhodné podmínky tady nalezli obojživelníci. O zachovalsti území svědčí fakt, že je tady vyhlášena řada národních přírodních a přírodních rezervací. Z nejzajímavějších míst stojí za návštěvu Dargovský priesmyk, kde se nachází památník osvobození s expozicí vojenské techniky a hradní zřícenina Parustan ze 13. století.