Poľana, nejvyšší slovenská sopka

Horský masív Poľana se rozkládá zhruba ve středu středního Slovenska u měst Banská Bystrica a Zvolen. Dělí se na dva podcelky: Vysoká Poľana a Detvianske predhorie. Nejvhodnějším nástupním místem do tohoto pohoří jsou však města Detva, které je známo nejen stále živým floklórem, ale také vyřezávanými a malovanými bránami a Slovenská Ľupča.

Poľana je Chráněnou krajinnou oblastí od roku 1981, její výměra činí něco málo přes dvacet tisíc hektarů. V roce 1990 byla Poľana zařazena do sítě biosférických rezervací UNESCO. Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je stejnojmenný vrchol Poľana s výškou 1 458 metrů. Je tedy o 34 metrů nižší než Praděd - nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku. Poľana je vulkanického původu, což je krásně patrné na vypreparovaných skaliscích na KALAMÁRCE. Sopečná činnost se v této oblasti projevila v mladších třetihorách, jejíž dozvuky jsou na mnoha místech patrny dodnes. Poľana drží jeden primát - je nejvyšší vyhaslou sopkou na Slovensku a se svým průměrem kolem 18 kilometrů patří k největším vyhasnutým sopkám v Evropě. Povrch tohoto masívu je z 90% pokryt lesy. Ty jsou tvořeny jednak dubinami v nejnižším patře, smíšenými lesy ve středních výškých až smrčinami v nejvyšších partiích. Z tohoto rozdělení je patrné, že si zdejší lesy ve velké míře zachovaly svou původní druhovou skladbu. Pokud jde o bylinné patro, dochází tady k mísení teplomilných a vysloveně horských druhů. V jižních částech CHKO můžeme nalézt i xerotermofilní rostlinnné druhy. Vedle toho se ale tady objevují i rašeliniště a slatě. Pokud jde o zastoupení živočišných druhů, pak lze uvést, že je podobná jako v sousedních pohořích.