Obecně se dá říci, že
autobusová doprava, především dálková, se v Zakarpatské oblasti v 90.
letech v podstatě rozpadla a existuje jen pár nejdůležitějších linek,
vlaky UZ jezdí velmi zřídka – i tak jezdí dnes již poloprázdné. Existují však
jakési "autobusové ostrůvky" – oblasti, kde "klasické" velké autobusy jezdí a
jejich jízdní řády jsou vyvěšeny na velkých "autovakzalech", příp. odjezdy
hlásí staniční rozhlas, předprodej lístků je ve větších (uzlových) nádražích u
pokladen (aby si řidiči nemohli zadržovat tržby pro sebe).
Týká se to v podhůří např. Chustu, Ťačeva, Iršavy nebo Mižhirje – tedy řekněme
místních a oblastních center, kam jezdí za prací lidé z okolních vesnic
nebo se jedná o přestupní místa místních spojů. Při dopravě velkými autobusy
máte jistotu regulérní ceny (cca 10 km = 1 Hr) – je vyvěšená zpravidla vedle
jízdních řádů. Při příchodu na autobusovém nádraží se v informacích
dozvíte, zda autobus skutečně jede a nebudete na něho beznadějně čekat (s
ohledem na stáří autobusů z 80. let je zcela běžné, že autobus pro poruchu
např. již předcházející den nevyjel, a tudíž se nemá ani jakékoli vozidlo
z cílové stanice další den vracet! – tuto informaci ví jedině "děžurná"
v kase na nádraží. V tento
okamžik platí nejvýstižnější ukrajinské slůvko "záraz" … a nezbývá než čekat
a čekat). Pokud však budete chtít nastupovat do velmi řídce jedoucích velkých
autobusů na trase (mimo velká nádraží), budete se muset dopátrat času odjezdu
mezi místními obyvateli a nezbude vám nic jiného, než čekat – na domnělém místě
zastávky (zastávky nejsou značeny) v přibližný čas odjezdu (zde opět
upozorňujeme na existenci dvou časů – místního a kyjevského), ale připravte se
i na skutečnost, i nám kdysi dobře známých móresů našich pánů řidičů -
prostě na trase nebere. Jízdní řády
vybraných autobusů, tak jak jsme je vyčetli a opsali v některých
stanicích, najdete na našich stránkách a rok od roku se mnoho nemění (při
nejhorším nějaký ten spoj ubude, tak jak ubývají klasické autobusy do šrotu).
O něco příznivější situace
v autobusové dopravě je v bývalé Haliči – dnes Ivano-Frankovské
oblasti, kde v některých regionech (např. okolí Vyhody) funguje příměstská
autobusová doprava s mnoha novými autobusy na plyn s kapacitou okolo
25 míst. Důvodem jsou nižší provozní náklady v Dolinském rajónu, kde je
plyn díky místní těžbě více než o polovinu levnější než v Zakarpatí.
Druhou možností dopravy do
podhůří jsou "maršrutky" – malé mikrobusy, většinou dodávky GAZ - Gazely, nově
vyráběné v Rusku. Tyto spoje jezdí z blízkosti nádraží, dá se říci,
že téměř kyvadlově, ale podle systému, jak se naplní, tak se jede. Pro
turisty to znamená, rychle se zorientovat a v podstatě zaplnit
s batohy celý mikrobus (kapacita je cca 12 míst) – bohužel
k radosti místních cestujících. Je důležité si zjistit předem "cenu
obvyklou" (přibližně odpovídající ceně autobusů) – např. od spolucestujících,
řidiče nebo nádraží, přesvědčte se, zda se jedná o cenu za jednoho či za
skupinu, platí se jak kdy – někdy při nástupu, někdy při výstupu… Jako
turisté mnohdy musíte zaplatit i obsazená sedadla svými batohy.
S ohledem na kapacitu maršrutek je zřejmé, že šance na nástup na trase
je zcela nulová. Z toho důvodu se vyplatí odjet autobusem nebo maršrutkou
až na velké nádraží (byť pojedete ve výsledku o nějakých pár desítek kilometrů
dál) a zde nastoupit do výchozího autobusu či maršrutky (nutné si přesně
zjistit, kde mají nástupní zastávku – není pravidlem, že vždy na nádraží, pokud
je vzdálenější od centra – např. v Berehovu) než se naivně snažit vecpat
do vozidla na trase. V případě, že řidiče maršutky oslovíte jako cizinci
a požádáte ho o svezení mimo jeho trasu, musíte počítat se smluvní sazbou,
tak jako, řekněme, u taxíku nebo spíš speciálního "tarifu" – zde se vyplatí
být neoblomný a smlouvat (vždy se zpravidla najde lepší nabídka i od místních
majitelů se žigulíky). Tak pro přiblížení výše speciálního tarifu je cca 1 km
= cca 2 až 3 Hr za celé auto.