Cestování autobusem na Ukrajině

Obecně se dá říci, že autobusová doprava, především dálková, se v Zakarpatské oblasti v 90. letech v podstatě rozpadla a existuje jen pár nejdůležitějších linek, vlaky UZ jezdí velmi zřídka – i tak jezdí dnes již poloprázdné. Existují však jakési "autobusové ostrůvky" – oblasti, kde "klasické" velké autobusy jezdí a jejich jízdní řády jsou vyvěšeny na velkých "autovakzalech", příp. odjezdy hlásí staniční rozhlas, předprodej lístků je ve větších (uzlových) nádražích u pokladen (aby si řidiči nemohli zadržovat tržby pro sebe).

Týká se to v podhůří např. Chustu, Ťačeva, Iršavy nebo Mižhirje – tedy řekněme místních a oblastních center, kam jezdí za prací lidé z okolních vesnic nebo se jedná o přestupní místa místních spojů. Při dopravě velkými autobusy máte jistotu regulérní ceny (cca 10 km = 1 Hr) – je vyvěšená zpravidla vedle jízdních řádů. Při příchodu na autobusovém nádraží se v informacích dozvíte, zda autobus skutečně jede a nebudete na něho beznadějně čekat (s ohledem na stáří autobusů z 80. let je zcela běžné, že autobus pro poruchu např. již předcházející den nevyjel, a tudíž se nemá ani jakékoli vozidlo z cílové stanice další den vracet! – tuto informaci ví jedině "děžurná" v kase na nádraží. V tento okamžik platí nejvýstižnější ukrajinské slůvko "záraz" … a nezbývá než čekat a čekat). Pokud však budete chtít nastupovat do velmi řídce jedoucích velkých autobusů na trase (mimo velká nádraží), budete se muset dopátrat času odjezdu mezi místními obyvateli a nezbude vám nic jiného, než čekat – na domnělém místě zastávky (zastávky nejsou značeny) v přibližný čas odjezdu (zde opět upozorňujeme na existenci dvou časů – místního a kyjevského), ale připravte se i na skutečnost, i nám kdysi dobře známých móresů našich pánů řidičů - prostě na trase nebere. Jízdní řády vybraných autobusů, tak jak jsme je vyčetli a opsali v některých stanicích, najdete na našich stránkách a rok od roku se mnoho nemění (při nejhorším nějaký ten spoj ubude, tak jak ubývají klasické autobusy do šrotu).

O něco příznivější situace v autobusové dopravě je v bývalé Haliči – dnes Ivano-Frankovské oblasti, kde v některých regionech (např. okolí Vyhody) funguje příměstská autobusová doprava s mnoha novými autobusy na plyn s kapacitou okolo 25 míst. Důvodem jsou nižší provozní náklady v Dolinském rajónu, kde je plyn díky místní těžbě více než o polovinu levnější než v Zakarpatí.

Druhou možností dopravy do podhůří jsou "maršrutky" – malé mikrobusy, většinou dodávky GAZ - Gazely, nově vyráběné v Rusku. Tyto spoje jezdí z blízkosti nádraží, dá se říci, že téměř kyvadlově, ale podle systému, jak se naplní, tak se jede. Pro turisty to znamená, rychle se zorientovat a v podstatě zaplnit s batohy celý mikrobus (kapacita je cca 12 míst) – bohužel k radosti místních cestujících. Je důležité si zjistit předem "cenu obvyklou" (přibližně odpovídající ceně autobusů) – např. od spolucestujících, řidiče nebo nádraží, přesvědčte se, zda se jedná o cenu za jednoho či za skupinu, platí se jak kdy – někdy při nástupu, někdy při výstupu… Jako turisté mnohdy musíte zaplatit i obsazená sedadla svými batohy. S ohledem na kapacitu maršrutek je zřejmé, že šance na nástup na trase je zcela nulová. Z toho důvodu se vyplatí odjet autobusem nebo maršrutkou až na velké nádraží (byť pojedete ve výsledku o nějakých pár desítek kilometrů dál) a zde nastoupit do výchozího autobusu či maršrutky (nutné si přesně zjistit, kde mají nástupní zastávku – není pravidlem, že vždy na nádraží, pokud je vzdálenější od centra – např. v Berehovu) než se naivně snažit vecpat do vozidla na trase. V případě, že řidiče maršutky oslovíte jako cizinci a požádáte ho o svezení mimo jeho trasu, musíte počítat se smluvní sazbou, tak jako, řekněme, u taxíku nebo spíš speciálního "tarifu" – zde se vyplatí být neoblomný a smlouvat (vždy se zpravidla najde lepší nabídka i od místních majitelů se žigulíky). Tak pro přiblížení výše speciálního tarifu je cca 1 km = cca 2 až 3 Hr za celé auto.

Aleš Kučera