Nízké Tatry

Nízké Tatry jsou čtvrtým nejvyšším pohořím Západních Karpat. Jestliže v případě výšky obsadily až třetí místo, pak v případě celkové rozlohy zaujímají místo první. A skutečně Nízké Tatry jsou nejrozsáhlejším pohořím nejen Slovenska, ale celých Západních Karpat. Jejich klenba se táhne v délce asi 80 kilometrů, průměrná šířka tohoto pohoří činí 15 až 30 kilometrů. Celková rozloha tak dosahuje 1 242 čtverečních kilometrů. Průměrná nadmořská výška hlavního hřebene se pohybuje v rozmezí 1 500 až 2 000 metrů. Nejvyšším vrcholem Nízkých Tater je Ďumbier s výškou 2 043 m. Nízké Tatry jsou na východě ohraničeny Vernárskou dolinou, která je odděluje od Slovenského ráje. Na severu jsou ohraničeny pásmem zvaným Kozie chrbty a Podtatranskou kotlinou, ná západě je ohraničuje údolí řeky Revúca, která je odděluje od Velké Fatry a Hiadelskou dolinou od Starohorských vrchů, a konečně na jihu jsou ohraničeny Horehronským podolím. Hranice Nízkých Tater je však poněkud komplikovanější, ale pro hrubou orientaci toto vymezení bohatě postačuje. Nízké Tatry jsou jádrovým pohořím. Jejich krystalické jádro je tvořeno především žulami prvohorního stáří a krystalickými břidlicemi. Tyto horniny vystupují zejména v hlavním hřebeni Ďumbierské části Nízkých Tater, ale také v některých partiích Královoholských Tater. Jejich celková stavba je však výrazně asymetrická. To se projeví při srovnání jižních a severních obalových sérií.

Formování Nízkých Tater probíhalo především v době alpínských vrásnění v mladších druhohorách a starších třetihorách. Dozvukem této činnosti jsou četné minerální a termální prameny. Na jejich dnešním rázu se ale také velkou měrou podílely poslední doby ledové, respektive ledovce, které v těchto dobách v této oblasti Karpat vznikly. Po jejich činnosti tady nalezneme řadu stop v podobě kotlovitě prohloubených údolí (karů) a ledovcových nánosů (morén). To zejména na severní straně Nízkých Tater. Podstatnou částí Nízkých Tater je kras. Těmi nejvýznamnějšími jsou DEMÄNOVSKÝ KRAS, Ďumbierský kras, ale také kras Važecký a Bystriansky. V nich se vytvořilo působením vody velké množství jeskyní, jako je např. komplex Demänovských jeskyní v Demänovské dolině. Zapomínat ale nesmíme ani na jeskynní systém pod Ďumbierem (v masívu zvaném Kozie chrbty), či v masívu Krakovej hole. Jejich délky se pohybují kolem 20 resp. 15 kilometrů. O význačnosti krasu v Nízkých Tatrách svědčí i to, že jsou tady pro veřejnost otevřeny 4 jeskyně v klasické podobě (Demänovská jeskyně slobody a Demänovská ľadová jeskyně, Važecká jeskyně a Bystrianska jeskyně) a jedna s vůdcovskou speleologickou službou (JESKYNĚ MŔTVYCH NETOPIEROV).

Také fauna a flóra této části Západních Karpat je velice bohatá. Potkat tady můžete jak medvěda, tak vlka či rysa, kočku divokou, ale i kamzíka a sviště. V lesích je velké množství vysoké. Také i z těchto důvodů byly Nízké Tatry v roce 1978 vyhlášeny Národním parkem Nízké Tatry (NAPANT). Výměra vlastního území parku činí 78 842 ha a ochranného pásma 110 162 ha. Poslední úpravy hranic parku byly provedeny v roce 1997.

Další související články: