Fagaraš

Făgăraş je nejvyšším a nejrozlehlejším pohořím Rumunska. Nalézá se v něm také nejvyšší vrchol Rumunska Moldoveanul (2 544 m). Bezmála 70 kilometrů vzdušnou čarou dlouhý hlavní hřeben se táhne ze západu na východ. Na západní straně jsou fagarašské hory ohraničeny údolím řeky Olt a jeho hluboké lesy na východě klesají až do sedla Tămaşului, kde navazuje na pohoří Piatra Craiului. Území Făgăraşe činí 2 000 km². Často se k fagarašským horám přiřazuje také horský masív Iezer-Păpuşa, který sousedí s tímto pohořím na jihovýchodě. Celé pohoří Făgăraş bylo výrazně modelováno během dob ledových. Ledovce zde vytvořily široká neckovitá údolí se strmými stěnami, ledovcovými kary a plesy. Právě na fagarašských dolinách můžeme nejlépe pozorovat činnost čtvrtohorního zalednění. Severní doliny jsou velmi prudké se strmými srázy a jejich délka je 5 až 6 krát menší než u jižních dolin. Jižní doliny jsou dlouhé až 30 kilometrů, většinou pusté a divoké.

Nezměrné dálavy skalnaté krajiny pozvolna klesají v protáhlých, dobře znatelných stupních k Argeşské pánvi. Horské toky jsou na této straně mnohem řidší než na straně severní. Také počet bočních hřebenů je rozdílný. Severní strana pohoří jich má kolem 25 a jižní jen 8. Celý masív Făgăraşe je tvořen povětšinou krystalickými břidlicemi, tak typickými pro Jižní Karpaty. Hlavní část fagarašských svahů tvoří dlouhé tahy povrchových břidlic, popelavě šedé a zelenavé břidlice sericitové a chloritové. V úseku Chica Petrilor – Suru jsou často promíšeny krystalickým vápencem či skutečným dolomitem a mramorem. Vápencové vrstvy se také nalézají v oblasti sedla Portiţa Arpaşului, kde vytvořily zajímavé skalní okno Fereastra Zmeilor (Dračí okno). Téměř v 60 km neklesne hlavní hřeben pod 2 000 m. Jediná výjimka je v západní části pohoří v sedle Zîrnei (1 923 m). Šest vrcholů Făgăraşe přesahuje výšku 2 500 metrů: Moldoveanul 2 544 m, Negoiu 2 535 m, Viştea Mare 2 527 m, Călţun 2 522 m, Vînătoarea Lui Buteanu 2 506 m a Dara 2 504 m.

V celém pohoří je několik desítek ples. Nejznámější z nich je Lac Bîlea 2 034 m, kde na umělém ostrůvku stojí bývalá strážnice na rakousko-uherských hranicích Sedmihradska a Valašska. Dolinou Bîlea se také táhne jediná vysokohorská silnice ve Făgăraşi spojující župy Sibiu a Argeş. Hřbet protíná ve výši 2 040 m kilometrovým tunelem. Mezi další známá plesa patří Lac Avrig 2 011 m, Lac Capra 2 241 m, Lac Călţun 2 147 a Lac Podragu 2 136 m. Málokteré pohoří je tak bohaté na vodopády jako Făgăraş. Nejmohutnější z nich jsou Cascadă Bîlea a Cascadă Capra, který několikrát přetíná výše zmíněnou horskou silnici. Na jižní straně pohoří se také nachází několik větších jezer. Nejvýznamnější je přehradní jezero Lac Vidraru 810 m. Je téměř 11 km dlouhé a celé jej obepíná silnice v délce 60 km. Přehradní zeď je vysoká 180 metrů a je v ní zabudována vodní elektrárna.

Příroda Făgăraşe je velmi rozmanitá a bohatá na vzácné druhy, jak z rostlinné tak živočišné říše. Brzy z jara na fagarašských stráních můžeme spatřit doslova koberce šafránů, v průběhu léta potom třeba lilii zlatohlávek, zvonek broskvolistý a různé druhy vstavačů. V subalpinském pásmu 1 500 – 2 000 m nalezneme hojně se zde vyskytující pěnišníky (Rhododendron kotschyi). Rozsáhlým porostům málo dotčených horských lesů a pralesů odpovídá i hojné zazvěření co do počtu druhů i jedinců. Z velkých šelem se zde vyskytují hojně medvěd a rys ostrovid, ve vyšších polohách pak kamzík.